Slovníček frekventovaných pojmů

WWW - World Wide Web

Nejpopulárnější služba Internetu, určená pro zpřístupnění informací. Původně byla vyvinutapro potřeby sdílení textových informací, později byla obohacena o možnost práce s grafikou ao další uživatelsky atraktivní prvky (animace, zvuky atd.). Služba World Wide Web máarchitekturu klient/server. což znamená, že pro její fungování jsou zapotřebí WWW-servery adále klientské programy (prohlížeče, browsery), prostřednictvím kterých uživatelé s toutoslužbou pracují.

Hypertext

Text členěný na relativně menší celky (označované jako stránky), které jsou mezi sebouprovázány tzv. odkazy (links). Smyslem je umožnit čtenáři přijímat informace po menších asnáze srozumitelných a přehledných částech (jednotlivých stránkách) a podle vlastní potřebysi volit postup přijímání informací - uživatel má možnost přecházet podle vlastního uvážení zjedné stránky na druhou prostřednictvím příslušných odkazů a tím si volit vlastní sekvencistránek, které mu budou zobrazovány.

Page, stránka

Základní jednotka informací předkládána uživateli v rámci služby www je stránka. Kromě textumohou být na stránce zobrazeny i obrázky a další vizuální prvky (animace), a dokonce ivýkonné prvky (programy, např. applety jazyka Java).

Browsing, brouzdání

Je způsob práce s informacemi uspořádanými na principu hypertextu - uživatel prochází mezijednotlivými částmi textu (stránkami) prostřednictvím odkazů, které si volí sám. Nemá tedypředem pevně předepsanou trajektorii (dráhu) průchodu jednotlivými stránkami, ale tutotrajektorii si určuje sám, podle vlastního uvážení a momentálních potřeb.

Browser, prohlížeč

Klientský program služby WWW, pomocí kterého uživatel pracuje s touto službou. Browserzobrazuje uživateli jednotlivé stránky a dává mu možnost přecházet mezi stránkamiprostřednictvím odkazů, vedoucích mezi nimi. Uživatel vyvolá tento přechod aktivovánímpříslušného odkazu, zpravidla poklepáním myší na to, co odkaz reprezentuje (což může být částtextu, celý obrázek nebo jen konkrétní část obrázku).

HTML, Hypertext Markup Language

Jazyk, ve kterém je zapisován obsah jednotlivých WWW-stránek. Je založen na principuoznačování částí textu pomocí značek (anglicky: mark-up), které specifikují význam textu -například to, že určitá část textu představuje nadpis, že má být označen tučně apod. Jinéznačky zase specifikují, že na určité místo má být vložen obrázek, že určitá část textupředstavuje hypertextový odkaz apod. Podle těchto značek se pak při zobrazování stránek vprohlížeči (browseru) určuje jejich grafická reprezentace.

WWW - server

Server, který uchovává jednotlivé WWW stránky jako textové soubory, napsané v jazyku HTML. Naexplicitní žádost zasílá jednotlivé WWW stránky WWW klientům (browserům - prohlížečům), kterépodle HTML-kódu vytvoří grafickou reprezentaci stránky (vytvoří její grafickou podobu) a tuzobrazí uživateli. Kromě samotného uchovávání WWW stránek a jejich poskytování může WWWserver plnit žádost klienta i další doprovodné funkce. Může například zajišťovat překódováníobsahu stránek z jednoho kódování češtiny do jiného (podle konkrétních požadavků klienta)nebo může zajišťovat dynamické generování WWW stránek, které nejsou připraveny dopředu (tj.nejsou statické), ale vznikají dynamicky až v okamžiku, kdy o ně klient požádá. Napříkladjde-li o dotaz do databáze, server nejprve zprostředkuje položení dotazu databázi a následnězajistí dynamické vygenerování stránky obsahující výsledky dotazu.

HTTP, Hypertext Transfer Protokol

Přenosový protokol, pomocí kterého komunikují servery a klientské programy (browsery) v rámcislužby WWW. Podle pravidel jazyka HTTP tedy klient formuluje svůj požadavek na novou WWWstránku, kterou mu má server zaslat a opět podle jazyka HTTP pak server formuluje svouodpověď. Klientský program (browser) přitom generuje jednotlivé požadavky na popud uživatele(v důsledku toho, že uživatel klikne na určitý odkaz a tím vyjádří přání jej aktivovat,klient si od serveru vyžádá WWW stránku, na kterou tento odkaz směřuje).

URL, Uniform Resource Locator

Jednotný způsob označování objektů v Internetu (tj. jednotný způsob označování WWW stránek naWWW serverech, souborův FTP archivech, uživatelských poštovních adres atd.). V rámci službyWWW jsou tímto způsobem řešeny odkazy na jednotlivé WWW stránky jako tzv. URL odkazy. V URLodkazu na WWW stránku je obsažena jak informace o konkrétním WWW serveru, na kterém sestránka nachází, tak i informace o souboru, ve kterém je obsažena (o jeho jménu a příponě) astejně tak i informace o adresáři, resp. o přístupové cestě k tomuto souboru. Příklad URLodkazu na WWW stránku: http://web.bvnet.cz/firma.

WWW site - WWW stránky

Tvoří celky odpovídající logicky uceleným expozicím. Příkladem mohou být WWW stránkykonkrétní instituce či firmy (prezentující její profil, obchodní nabídku, reference atd.),WWW stránky věnované konkrétnímu produktu, městu, kulturní památce, problematice (např.spammingu) apod. Každá taková "expozice" (site) je vždy umístěna na nějakém konkrétním WWWserveru, ale na jednom serveru může být takových "expozic" více. WWW server je tedy fyzickýmcelkem a WWW site celkem logickým.

Home page - domovská stránka

V užším slova smyslu jde o jednu konkrétní stránku v rámci celé "expozice" (WWW site), kteráje zamýšlena jako vstupní, a na níž jsou tudíž umístěny základní orientační prvky. Takékonkrétní způsob provázání stránek pomocí hypertextových odkazů je uzpůsoben předpokladu, žeuživatel poprvé vstoupí do příslušné expozice skrz tuto zamýšlenou vstupní (domovskou)stránku. V širším slova smyslu se jako domovské stránky označují celé skupiny WWW stránek,které prezentují určitý subjekt a obsahují základní informace o něm (např. domovské stránkyfirmy, domovské stránky určité osoby apod.).

Cookie

Charakteristickým rysem komunikace mezi WWW serverem a jeho klientem (daným protokolem HTTP)je jejich bezestavový charakter, každý jednotlivý požadavek klienta je posuzován samostatně anezávisle na případných jiných požadavcích od téhož klienta či jiných klientů. To alekomplikuje fungování některých mechanismů - z pohledu klienta je totiž někdy nutné, aby novýpožadavek logicky navazoval na jeden či několik předchozích požadavků a aby určitá (stavová)informace z předchozích požadavků byla zachována i pro požadavky nové. Příkladem může býtvolba kódování češtiny, kdy si uživatel jednou vybere požadované kódování; jeho volba by mělabýt automaticky respektována i při dalších požadavcích. Jedním z možných řešení je použitítzv. cookies (doslova: koláčky): jde o malé kusy textu, které generuje WWW server na základějednoho požadavku klienta a které zasílá klientovi v rámci odpovědi na jeho požadavek (tj.spolu s obsahem stránky, kterou si klient vyžádal). Obsahem takového cookie pak jsou právě tyinformace, které si server není schopen pamatovat. Místo toho si obsah cookie pamatuje klientve své paměti (na svém lokálním disku) a při dalším požadavku na tentýž server mu obsahcookie zase vrátí (čímž mu připomene předchozí požadavek a umožní mu na něj navázat). Celýmechanismus práce s cookies je pro uživatele neviditelný a o příjem a zpětné zasílání se plněstará WWW browser.

POP3 (Post Office Protocol, verze 3.0)

Koncepce protokolu SMTP je již poměrně stará a příliš nepočítá s některými skutečnostmi, které jsou dnes už samozřejmostí. Nepočítá například s tím, že poštovní klient a poštovní server poběží na oddělených počítačích, tzn. s tím, co je dnes dokonce velmi typické - že uživatelé pracují se svou poštou (pouštějí si své poštovní klienty) na jiných počítačích, než na kterých běží poštovní server. Protokol SMTP proto nepokrývá vzájemnou komunikaci mezi takovýmito "oddělenými" poštovními klienty a servery. Lze jej však použít alespoň pro jeden ze směrů takovéto komunikace: pro odesílání, resp. pro předávání nových zpráv, určených k odeslání, a to od klientského poštovního programu směrem k poštovnímu serveru. Pro opačný směr (převzetí došlých poštovních zpráv) nelze protocol SMTP použít. Místo něj bylo pro tento konkrétní účel vyvinuto hned několik dalších protokolů, z nichž nejpoužívanější je dnes protokol POP3.

SMTP (Simple Mail Transfer Protocol)

Pro korektní fungování všech systémů elektronické pošty je nezbytné, aby se jejich jednotlivé části dokázaly mezi sebou správně domluvit. Jde přitom jak o komunikaci mezi poštovnímy servery a jejich klienty, tak i o komunikaci jednotlivých poštovních serverů mezi sebou (nutnou k tomu, aby si mohly mezi sebou předávat jednotlivé zprávy a tímto způsobem je doručovat až na místo jejich určení). V konkrétním případě "internetové" elektronické pošty se pro takovou komunikaci mezi poštovními servery používá protokol jménem SMTP (Simple Mail Transfer Protocol). Podle něj pak dostala své neformální označení i celá koncepce elektronické pošty, používaná v Internetu. Říká se jí "SMTP pošta".

Mail client, mailer (poštovní klient)

Poštovní klient je program, který plní "klientskou část" fungování celého systému elektronické pošty. Právě s tímto programem uživatel bezprostředně a přímo pracuje - pomocí tohoto programu uživatelé píší nové zprávy, čtou došlé zprávy, odpovídají na ně, mažou je, ukládají je, tisknou či jinak dále zpracovávají. Klientský program elektronické pošty také zprostředkovává odesílání nových zpráv - v okamžiku, kdy to uživatel uzná za vhodné a zadá pokyn k odeslání zprávy, jeho poštovní klient předá obsah zprávy spolu s požadavkem na její odeslání poštovnímu serveru, který pak zajistí faktické doručení. Pro uživatele je ale tento fakt transparentní; uživatel si může myslet, že zprávu ve skutečnosti odesílá již jeho poštovní klient. Významné je ale pochopení faktického způsobu odesílání pro uživatele mobilních počítačů, kteří nejsou trvale připojeni k Internetu. Ti si mohou své zprávy připravit k odeslání, tedy fakticky je nechat uložit na speciální místo (obvykle do fronty či tzv. folderu s názvem "Pošta k odeslání", "Outbox" či podobně), stále ještě na svém počítači, nepřipojeném k Internetu. Teprve kdykoli později, například po příchodu do práce a faktickém připojení k Internetu, může uživatel zadat svému poštovnímu programu pokyn k odeslání všech zpráv čekajících na odeslání (a dočasně umístěných ve zmíněné frontě či folderu).

Mailbox (poštovní schránka)

Důležitým pojmem v souvislosti s elektronickou poštou je i pojem poštovní schránky, anglicky mailbox. Ten je ale nutné chápat ve dvou odlišných kontextech: jednak jako místo, do kterého jsou ukládány nově doručené (a dosud nezpracované) zprávy a jednak jako místo, kde si uživatel uchovává své již "zpracované" zprávy. Toto rozlišení je zvláště důležité pro uživatele mobilních počítačů, kteří nejsou trvale připojeni k Internetu a se svým počítačem cestují: první druh "poštovní schránky" (pro čerstvě doručenou, ale dosud nezpracovanou poštu) musí mít na tom poštovním serveru, na který jim jejich pošta dochází. Ta je také poštovní schránkou v tom smyslu, v jakém ji nabízí například různí poskytovatelé internetového připojení (provideři); ti její velikost obvykle omezují (například na 1 MB). Naproti tomu druhý typ poštovní schránky musí mít uživatele mobilních počítačů "u sebe", tzn. na svém počítači, který s nimi cestuje. Zde si totiž uchovávají veškerou ostatní, dosud nesmazanou poštu.

zdroj: Chipweek 1998

© BVnet
Trimex-WS,a.s. 		Statistika návštěvnosti
Navrženo pro každý běžný prohlížeč. 		design&layout
pixy©1997 		supervised by
JanigaLabs